Příběh na smrt a na život

Wojciech Tochman

Zločin a trest v reportážním vydání. Příběh osmnáctileté dívky odsouzené na doživotí za podíl na brutální vraždě. Oběť, kterou si vyhlédli s kamarády, byla jen o pár let starší. Sledujeme rekonstrukci činu, vyšetřování a mediální hon, a přitom přemýšlíme o hranicích spravedlnosti a možnosti odpuštění.
Wojciech Tochman jako vždy přichází až poté, kdy emoce opadly a bulvární novináři ztratili zájem. Zadává obtížné, snad i provokativní otázky. Je pro nás vražedkyně stále tak nebezpečná, aby musela být za mřížemi? Proč se média soustředila především na dívku, kterou nazvala „bestií“, ačkoli na rozdíl od dvou mladíků nezadala ani jednu ránu? Jakou funkci má pro společnost doživotní odnětí svobody?
Strašné zločiny a násilí nás provázejí odnepaměti, tresty se ale měnily. Odrážejí různé způsoby, jak se vyrovnat s nejhorším ze všech přestupků proti lidskému řadu: zabitím jiného člověka. V duchu prastarého přísloví „oko za oko, zub za zub“ se můžeme snažit odstrašit další vrahy. Postupně jsme začali přemýšlet o trestu jako nástroji, jak jedince změnit, převychovat. Pokud se nerozhodneme, že je někdo nenapravitelný. Trest smrti se změnil na doživotí, ale vychází stále z přesvědčení o schopnosti soudu určit, kde leží křehká hranice mezi nadějí na nápravu a rozhodnutím o definitivním zavržení.
Tochman nechce vraždu ospravedlňovat. Klade ale nepříjemnou otázku: co proces vypovídá o naší společnosti? Vidíme bulvární zájem o detaily zločinu, ale malou snahu hledat skutečné příčiny chování dětí, které se staly vrahy. Soud, který se nechává ovlivnit předsudky i touhou jednoho člověka po odplatě. Kdy se shodneme na tom, že vražedkyně byla už dostatečně potrestána? Pokud svého činu lituje, přiznala svou vinu - dáme jí možnost, any se naučila žít mimo vězení, kde strávila pětadvacet let?
 
Wojciech Tochman (1969), polský novinář, reportér a spisovatel. Spolu s Mariuszem Szczygiełem, Pawłem Smoleńským, Jackem Hugo-Baderem a Lidií Ostałowskou tvořili v devadesátých letech legendární skupinu reportérů deníku Gazeta Wyborcza. Své reportérské kroky směruje tam, kde selhala společnost, kde se sousedské soužití mění v genocidu nebo občanskou válku. Přináší svědectví z Rwandy, Bosny a Hercegoviny nebo z uprchlického tábora syrských běženců v jordánském Zátarí.
Wojciech Tochman je jedním ze zakladatelů Institutu reportáže, v němž přednáší o polské reportážní škole, a současně vede nakladatelství specializující se na reportážní literaturu – Dowody na Istnienie. V českém překladu mu vyšla sbírka reportážních textů Pánbůh zaplať (Dokořán, Jaroslava Jiskrová – Máj, 2013). Za knihu Jako bys jedla kámen byl nominován na nejprestižnější polskou literární cenu Nike a také na ocenění Prix Témoin du Monde, které uděluje Radio France International.?
 
Nakladatel: Absynt
EAN: 9788082036261
Originál: Historia na śmierć i ży­cie
Překlad: Benešová, Michala
Popis: brožovaná, 192 stran
Rozměry: 11 × 18 cm
Rok vydání: 2025 (1. vydání)