Životice

Karin Lednická

Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše.
 
Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim).
Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy.
V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa.
Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení.
Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky.
A přece jejich tragédie upadla v zapomnění.
 
Karin Lednická zasazuje životickou tragédii do širšího historického kontextu, aby i čtenář s historií Těšínského Slezska neobeznámený mohl vnímat veškeré souvislosti. Pečlivými rešeršemi podložená dokumentární část obsahuje nikdy dříve nepublikovaná fakta a je doplněna literárně zpracovanými výpověďmi pamětníků, kterých se nacistické represe přímo dotkly. Bohatá obrazová příloha dodává vyprávění další vrstvu.
A právě díky tomuto komplexnímu pojetí se Lednické daří s mrazivou autenticitou zaznamenat všechny aspekty tehdejších událostí.
 
Ukázka
 
Karin Lednická se narodila roku 1969 v Karviné, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě-Svinově. Dá se tedy říct, že celý život strávila v regionu, jehož historii se věnuje ve své literární tvorbě.
Měla v úmyslu studovat knihovnictví a žurnalistiku, ale to jí tehdejší společenské uspořádání neumožnilo. Po maturitě tedy vykonávala celou škálu interesantních profesí v průmyslových podnicích na Ostravsku a Karvinsku, což pro ni byla nesmírně obohacující zkušenost. Nejčastěji vzpomíná na zametání vapexu ve skladu technických olejů, tu vůni má v nose dodnes.
Zkraje devadesátých let se konečně dostala k vysněné profesi: začala psát pro regionální periodika, dělala zprávařku v jednom z prvních soukromých rádií a věnovala se kulturní publicistice. V roce 1993 odjela do Londýna studovat angličtinu a anglickou historii. Zůstala do roku 1994, kdy jí došly vypůjčené peníze na školné.
Po návratu z Anglie dva roky překládala beletrii, dvacet let vydávala knihy a od roku 2019 je spisovatelkou na volné noze. V roce 2020 vyšel úvodní díl trilogie Šikmý kostel, v roce 2021 druhý. Oba se těší velké přízni odborné i čtenářské veřejnosti, staly se Knihou roku a dlouhodobě se drží v žebříčcích nejprodávanějších knih. Karin Lednická také získala několik cen, naposledy Cenu za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin, kterou jí udělil Ústav pro studium totalitních režimů.
V březnu 2022 vychází literární dokudrama Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie, který volně navazuje na jednu dějovou linku z druhého dílu Šikmého kostela; autorka pracuje na závěrečném dílu trilogie.
Bydlí v Ostravě, na dohled od nádraží, a má dvě děti: Davida (20), který miluje hokej a studuje geografii a ekonomii na univerzitě v Leidenu, a Zuzku (18), která hraje basket a studuje sportovní gymnázium v Ostravě.
 
Nakladatel: Bílá vrána
EAN: 9788088362081
Popis: vázaná, 248 stran
Rozměry: 13 × 20,5 cm
Rok vydání: 2022 (1. vydání)